Jména na Radomyšlsku 2.

Čtvrtek v 20:46 | Lucka |  Proč se to tu jmenuje....?
Druhá vlna se už nebude týkat vesniček, ale přímo oblastí. Začnem lesy, které mají v celku logické názvy. Kousek od Radomyšle směrem na Podolí máme les Borky. Každý si odvodí, že podle boru, tedy buků. Stejně tak dává logiku les přímo v Radomyšli Břízky. Dále pak Lipky. To je lipová alej směrem na Podolí (vpodstatě naproti Borkám). Horší jsou, ale názvy jako Na věně, Na loučkách nebo Na nivě. Zajímavé je, že tyto louky a oblasti složené z polí, luk a lesů jsou těsně vedle sebe, že není ani možné určit kde přesně končí. Jsou to místa mezi Radomyšlí a Domanicemi. Vpodstatě jižně od kostela svatého Jana Křtitele. Loučky snad jako malé louky, věno by mohly být pozemky, které dal nějaký sedlák věnem dceři (není nikde žádný dokument či zmínka a to se jedná o velké pozemky), ale zkuste vysvětlit Nivu. Nicméně i toto jde objasnit, jen to není pro lidi tolik známé. Niva (někdy též údolní niva nebo říční niva) je část údolí která je pravidelně zaplavována, ovlivňována a formována povodněmi. Použila jsem přesnou definici z wikipedie. Jistě to dává smysl, jen mi tu chybí řeka. V krajině o které mluvíme je několik téměř vyschlích potůčků a záplavy zde nehrozí. Takže těžko říct co vedlo obyvatele k pojmenování těchto míst.
I pro pojmenování ulic musíme sáhnout mnohdy do minulosti a někdy ani to nepomůže. Ulice jako Písecká (směrem na Písek) se dá odhadnout. Potom U hřiště (vedle fotbalového hřiště) je taky hračka. Ale co takhle Na rybníčku a rybník není. Zde pomůžou kroniky. Rybník totiž těsně pod Radomyšelským náměstím byl před mnoha lety a jméno zůstalo. Pak ulice Do růťáku. Ulice nad velkým kopcem zvaným Růťák. Vysvětlení najdeme v domě na začátku kopce. Zde bydlí již mnoho let rodina Růthů. Kdysi po generace hrobaři Radomyšle. Opravdovým oříškem je, ale ulice Na závisti. Pro mě vůbec nejzáhadnější z ulic. Tajemství tohoto jména mi zatím zůstavá utajeno.
Přidat komentář
 

Křížek u Sedlice

10. května 2012 v 20:09 | Lucka |  Kapličky

Křížek najdem u silnice pár metrů za městem Sedlice směrem na Čekanice (na rybník Mokrý). Křížek je dost vysoký v dobrém stavu s jasně čitelným letopočtem 1854. Navíc má na třech stranách podstavce vytesané dlouhé kříže.
Přidat komentář

Kaplička Panny Marie na křížové cestě Radomyšl

10. května 2012 v 20:04 | Lucka |  Kapličky
Kaplička se nachází na křížové cestě v lipové aleji ke kostelu svatého Jana Křtitele v Radomyšli těsně nas rybníkem Vražda. Je zasvěcena Panně Marii. Uvnitř kapličky je krásná barokní pieta. Celá kaplička je postavena stejně jako kostel v barokním slohu.
Přidat komentář

Kaplička na rozcestí cest Radomyšl Domanice Rohozná

28. dubna 2012 v 19:39 | Lucka |  Kapličky

Tato kaplička je jako mnoho jejích kolegyň na rozcestí cest. Jedná se o velmi staré cesty mezi vesnicemi na Strakonicku. Zde se jedná o jedno z rozcestí, ze kterého se dostanem do Domanic, Radomyšle, Rohozné a Rovné. Nejblíže má kaplička jednoznačně k Domanicím od niž je vzdálená něco kolem dvou kilometrů. Málokdo o ní, díky jejímu úkrytu za lesem, ví. Je tak dokonale schovaná, že o ní nemáme žádné dokumentace, tudíš ani nevím komu je zasvěcená. Je totiž i zcela nepopsaná.
Počet komentářů: 1

Kaplička za Lázem

28. dubna 2012 v 19:33 | Lucka |  Kapličky

Kaplička se nachízí asi 300 metrů za vsí Láz směrem na Radomyšl.

Zde detail na dvířka kapličky. Zajímavý motiv, snad plamínku.

Dvířka kapličky bohužel nešla otevřít, přesto jsem musela vyfotit tuto nádhernou madonku s Ježíškem na dně kapličky.
Přidat komentář

Křížek za Lázem

28. dubna 2012 v 19:27 | Lucka |  Kapličky

Křížek se nachází asi půl kilometru za vesnicí Láz směrem na Radomyšl. Je moc pěkně kovaný zajímavými motivy, nemám lepší fotku, i u téhle jsem si ošklivě poškrábala nohu o trní a trávu. Letopočet křížku je 1879 a na podstavci jsou dvě písmena J a Č.
Přidat komentář

Kaplička v Hoslovicích

23. března 2012 v 20:29 | Lucka |  Kapličky

Tato Hoslovická kaplička se nachází nad rančem U starého kance. Stojí skryta v stromech u hlavní silnice na Novou ves a Vacov, směr Kašperské hory. Stojí u staré cesty, pravděpodobně na novou ves. (Pokud se sem někdy vydáte pak vřele doporučuji procháku po této cestě. Vede příjemnou pošumavskou krajinou. V lesíkách jsou hotové borůvkové hody, jahody, houby a potůčky s čistou vodou. Nádherné výhledy atd.) Nevím přesně komu je tato kaplička zasvěcena. Uvnitř je jen stará umělohmotná květina a madonka. Celkově na tom kaplička není až tak zle, vzhlelem k poloze u frekventované silnice, ale oprava by neškodila.
Přidat komentář

Velikonoční dny a jejich průběh

4. března 2012 v 20:26 | Lucka |  Velikonoce
Postní neděle
Čas velikonočního půstu a odříkání trvá 40 dní. Velký půst začíná Popeleční středou a trvá do Božího hodu velikonočního tedy Velikonoční neděle. Toto období provází různé pohanské praktiky na probouzení přírody. V tento čas byly zakázané všechny slavnosti a zábavy.

První neděle postní - Černá
Název vznikl pravděpodobně z toho, že ženy v tento den odsouvají stranou pestré šaty a místo toho se odívají do černa a nosí černé šátky. Této neděli se taky říká Pytlová nebo Pučálka podle pokrmu z usmaženého, namočeného hrachu, který se v tento den vařil.
Ve středních Čechách se říkalo Liščí neděle. Hospodyně prý nechávaly v noci tajně péct preclíky z kynutého těsta sypané solí a mákem. Navlékly je na červené mašle a pověsily na stromky. Dětem pak tvrdily, že jim je nadělila liška.

Druhá neděle postní- Pražná
Podle tradičního pokrmu pražmy což byl staroslovanský pokrm z praženého nedozrálého obilí.Někde se říkalo neděle Sazometná, protože se v tento den čistily komíny.

Třetí neděle postní - Kýchavá
Podle pověry, kolikrát v tento den kdo kýchne, tolik let bude ještě živ. Ve východních Čechách se říkalo, že zdravý po celý rok bude ten, kdo si kýchne třikrát.
Původ tohoto zvyku pochází kupodivu z dob morové epidemie. Prvními příznaky bylo kýchání, proto se říká :,, Pozdrav tě Pán Bůh!,, aby se nebezpečí zažehnalo.

Čtvrtá neděle - Družná
V tuto neděli bylo možno porušit na chvíli půst. Uvolnila se kázeň mládeži, která se směla sejít a pobavit se v některém domě kde měli svobodnou dívku nebo mládence.K této příležitosti se pekly velké kulaté koláče družbance.

Pátá neděle - Smrtná
Važe se k ní starý zvyk vynášení Smrti nebo také Morany. Je to figura zhotovená ze slámy a hadrů s pomalovaným obličejem. Zvyk se v mnoha krajích liší, ale podstata zůstává stejná.

Šestá neděle - Květná
V tento den si přípomínáme příjezd Krista do Jeruzaléma. Svěcené kočičky měly pomáhat od všeho, od nemocí, po uhranutí. Lidé je věšeli doma za kříže a říkalo se, že spolknutí 3 kočiček zabraňovalo bolesti v krku. V tento den se nemělo péct, protože by se zapekl květ a ovoce by neneslo.
Přidat komentář

Boží muka svatého Josefa (Slaník)

4. března 2012 v 20:08 | Lucka |  Kapličky
Jako na téměř většině rozcestí starých cest stojí i zde boží muka. Cesta vpravo vede do Řepice, kam chodily děti ze Slaníku do školy. Cesta v levo je pak nejratší cestou do Strakonic. Pomalou chůzí jsme v centru za třičtvrtě hodinky.

Boží muka jsou ve skvělém stavu. Najdeme je asi kilomet od hlavní silnice na Prahu a sotva 200 metrů za vsí Slaník.
Přidat komentář

Jména vesniček na Radomyšlsku

4. března 2012 v 19:54 | Lucka |  Proč se to tu jmenuje....?
Jména většiny vesnic a měst mají svůj mnohdy i velmi starý původ. Většina vesnic z mého okolí má názvy už od prvních slovanských osidlovatelů. Názvy jsou odvozené ze vzniku vsí nebo z přírodních poměrů kolem nich, čemuž se nelze divit, když naší sluvanští předci byli spojeni s přírodou jako sničím jiným. Jiné vsi měly jména podle zakladatelů, zemanů či rychtářů. Zde uvádím menší přehled několika názvů vsí s možným vysvětlením vzniku.
OSEK- založen na osekaném a vyklučeném místě.
Jemnice- původně JÁMNICE kvůli jamám vody v lesích.
TURNÁ- pásli se zde tuři.
ROJICE- velké rojení včel v okolí.
ROHOZNÁ- podle rohozí, které se pokládaly do močálovitých cest (této vsi se také přezdívá Kančí jáma podle většího výskytu divočáků a také protože ves leží pod vysokým kopcem jakoby v jámě, obyvatelům se přezdívá kančíci).
KÁLETICE- podle kališť divokých prasat. Podle jiné teorie v tom sehrálo roli jméno Kaleta.
TŘEBOHOSTICE- vzniklo na místě, které bylo třebeno (pozn. slovanský výraz pro mýcení).
RADOMYŠL- první obyvatele přivádí jistý zeman Radomysl.

Dokonce i některé části lesů či ulice mají svojí dlouholetou historii.
SOUHRADY- ulice v Radomyšli- ač nás to navádí na něco okolo hradu, není tomu tak. Je to výraz pro cestu mezi zahradami.
HÁJEK- les mezi Osekem a Radomyšlí- pode údajného posvátného háje.
Přidat komentář

Mikuláš Křížek

5. února 2012 v 20:27 | Lucka |  Fakta historie
V dřívějších dobách bylo velkou vzácností, když kněz zůstal na místě mnoho let, nemluvě o desetiletích. Vzácnými výjimkami byli faráři z prácheňska, Martin Strakonický, který působil 31 let v Strašeni a pak Mikuláš Křížek působištěm v Radomyšli 30 let. O původu tohoto bystrého muže nevíme nic, přišel ze strakonického konventu roku 1540 za velkopřevora Jana z Vartenberka. Jeho život je obestřen mnoha pověstmi o jeho stavebním působení ve svém okolí (viz. článek v rubrice Místa zázraků) Mnoho jeho souvěkovců si nedovedlo vysvětlit kde vzal Křížek tolik peněz na postavení kostela svatého Jana Křtitele. Ten se mu podle další pověsti zjevil ve snu a řekl mu, ať jde 300 kroků od lípy u staré kapličky. Poklad údajně skutečně našel. Z toho ovšem vzniká nová otázka a sice: Jak se tam onen poklad vzal? Kdo ho tam uložil? A co to vůbec bylo za peníze? Jakou měli skutečně hodnotu? a mnoho dalších otázek na jejiž zodpovězení neznám odpovědi.Mikuláš Křížek tedy ze zděného kostelíku a pěti kapliček, stojících mezi poustevnou a lečivou studánkou, postavil majestátní kostel. Staré poutě k magické studánce se ještě více rozšířily a přicházeli poutníci z daleka. Osadníci si svého faráře velmi vážili. Na důkaz úcty visel v kostele Křížkův portrét v životní velikosti z roku 1568, roku 1736 přenesený pod chor na pravé straně. Jeho dnešní stav je žalostný, roku 1856 byl neschopným malířem přemalován a původní ráz byl nadobro pryč. Rám má velikosti 2,2 m na 1,27m. Křížek byl podle obrazu robustní postavy, zardělé a vousaté tváře s mírnýma laskavýma očima. V pravici drží křížek a v levici knížku se sponami. Má modrý plášť s bílými výložkami.
Roku 1570 byl Křížek zvolen převorem konventu strakonického. Z Radomyšle se mu, ale nechtělo, proto žádal arcibiskupa Martina Medka, aby se přimluvil u Mistra Krištofa staršího z Vartenberka. Návrat mu, ale přán nebyl.
Přidat komentář

Co čekat v roce 2012 na blogu

31. ledna 2012 v 20:11 | Lucka
Teď přes zimu je článků méně a méně což může zavánět mou leností, čí zapomínáním na blog. To ovšem vůbec není pravda a proto se zde chci vytvořit jakousi "reklamu", abych vás navnadila na rok 2012. Koho zaujmu může se sem během roku vrátit a přečíst si články na témata, která tentokrát budou přímo z terénu a budou přitahovat především záhadology a regionální historiky prácheňské. Hned začátkem března se chystám na okouknutí mých milých kapliček, zotavím je po zimě a vše zdokumentuji. Během jara a léta se pak můžete těšit na objevování podzemních chodeb pod radomyšlským náměstím. Vydáme se po stopách zaniklé vesnice Lemůzy. Těšte se i na články o šlechtických rodech tam, kde byste je určitě nečekali. Podíváme se důkladně na velice zajímavou obec plnou chodeb, která byla vypálena Švédy, víc nyní nebudu prozrazovat. Kdyby vás něco zajímalo podroběji tak pište, budu jen ráda. Můžete se i zapojit.
Těšte se na objevování stejně jako já, protože sama nevím co mě na procházkách a cestách po okolí čeká a co zajímavého se dozvím v kronikách a knihách :)
Přidat komentář

Tvorba rodinného rodokmenu

7. ledna 2012 v 19:24 | Lucka |  Moje projekty
Vážění návštěvníci,
ráda bych vám doporučila program na tvorbu rodokmenu. Je zcela zdarma a práce s ním je jednoduchá. Stáhne se za chvíli a můžete si do něj napsat do podrobna celý rodokmen své rodiny včetně podrobností o vzdělání, povolání či datumu narození a úmrtí. I já tento program používám a jsem s ním spokojená.


Přidat komentář

Svatá Dorota (6.2.)

5. ledna 2012 v 21:21 | Lucka |  Lidové zvyky , tradice a pověry

Legenda:

Dorota byla velmi krásná dívka narozená v Malé Asii ve 4.století. Její jméno znamená řecky "boží dar". Ona stejně jako její rodina vyznávala křesťanství. Měla mnoho nápadníku a to i vysoce postavených. Nebyla jen krásná, ale i ctnostná a odmítla dvoření místodržícího Apricia. Odmítnutý nápadník využil jejího náboženského přesvědčení a nechal jí krutě mučit a nakonec popravit. Před popravou si nezoufala, neboť věřila v ráj. Že tam je plno květin a ovoce. Nevěřící muž jménem Theofil se jí vysmíval, ale v ten okamžik se mu zjevil anděl s košíkem sladkého ovoce a květin a tak ho přesvědčil o existenci Boha.
Stala se patronkou květinářů, zahradníků a nevěst.



Byla velmi oblíbenou mezi lidem a na její svátek se hrály lidové hry a obchůzky, ve kterých hrála Dorota, ale i ženich, kat, čerti, andělé a další postavy pro sehrání jejího příběhu. Tento zvyk však již téměř vymyzel.

Pranostiky:


Na svatou Dorotu odmeť sníh od plotu.
Svatá Dorota stromy sněhem ometá.
Na svatou Dorotu rádo teče do botů.
Na svatého lažeje, svatou Hátu a Dorotu se nemá péci chleba, neboť sáhlo-li by se do mouky, dali by se do ní pilousy.

Říkanka:

Byla svatá Dorota, pobožného života.
A ta svatá Dorota, měla věnec ze zlata.
Měla věnec z letuje, od panenky Marie.
Zamiloval si ju král, za Dorotou listy psal.
Chceš-li, Dorko, moja být, má tě svět co paní ctít.
A já už mám jiného, Krista pána samého.
Král se na to rozhněval, do vězení Dorku dal.
Do vězení Dorku dal a na vojdu odjechal.
Sedm let tam bojoval a na osmý přijechal.
Dorota vyvedená, před krále postavená.
A já už mám jiného, Krista pána samého.
Král se na to rozhněval, do vězení Dorku dal.
Král se na to rozhněval a pec strašně topit dal.
Čím déle se smažila, tím více krásy nabyla.
Přidat komentář

Svatý Jan Křtitel (24.6.)

5. ledna 2012 v 20:54 | Lucka |  Lidové zvyky , tradice a pověry

Legenda:

Jan se narodil v Jeruzalémě knězi Zacháriášovi a jeho ženě Alžbětě což byla sestra Panny Marie. Byl Ježíšovým vrstevníkem, narozen o půl roku dříve. Ve třiceti odešel do pouště u Mrtvého moře, zde žil jako poustevník. Když přišel k řece Jordán, začal kázat o Ježíšovi jako vykupiteli. Přesvědčoval všechny, že od hříchu je může vykoupit jen křest a víra. Mnoho lidí se tehdy nechalo pokřtít a mezi nimi i Ježíš. Tím že křzil, dostal přídomek Křtitel. Jeho obliba rychle stoupala, což se nelíbilo Herodu Antipovi. Jan ho kritizoval za to, že si vzal manželku svého ještě žijícího bratra což mu přišlo morálně nepřijatelné. Kritika ho však stála smrt. Právě Herodova žena prostřednictvím své dcery Salome zařídila, aby byl popraven. Podle legendy Salome tančila Herodovi na popud své matky. Ten byl tancem tolik okouzlen, že jí chtěl splnit jakékoliv přání. Salome si přála Janovu hlavu. Sám Ježíš si Jana vážil a proto i všechen lid k němu vzhlížel. Je patronem tkalců, krejčí, kožešníků, hudebníků, tanečníků, zpěváků a dalších.

Tradice a zvyky:

Lidé věřili, že v tento den ztrácí slunce moc nad silami země. Tyto síly pak ovlivňují zem a všechno co z ní pochází. Svatojánské bylinky byly trhané za časného rána nebo večer do "půlnočního Jána" Byly prostředkem proti nemocem, ale také se z ních vařili kouzelné odvary. Toho využívaly zaříkávačky znající hojivé účinky bylin.
Svobodné dívky trhaly devět druhů bylinek (kopretinu, růži, smolničku, chrpu, rozchodníček, čičmudíček, mateřídoušku, fialku a zvonek) a vily z nich věnce. Ty pak uložily na noc pod polštář. Ráno je hodily do vody a čekaly, že se vynoří tvář ženicha. Říkaly při tom "Velký Bože, svatý Jene, pověz ty mě sám, za keho se vdám."
Malé děti si trhaly mateřídoušku a dávaly do malého polštářku. Položily ho na stůl a daly na něj obrázek Jana Křtitele. Děti věřily, že v noci příjde, na polštářku si odpočine a pod stolem nechá sladkosti.
Po týdnu se všechny bylinky usušily a používaly na léčení lidí i zvířat.
V tento den se nesmělo zametat, aby se nevymetlo štěstí.
Nejrozšířenější a nejznámější je pálení ohňů z velkých hranic. Mladá chasa, chlapci, postavili hranice na vršku za vsí. Děvčata šla trhat mezi tím kvítí a vila věnce. Uprostřed hranice z chrastí stál strom (jedle nebo smrk) a ten byl ozdoben květinami a věnci. Když kmen ohořel a strom spadl, všichni se snažili získat věnec nebo jeho část.Ač ohořelý měl čarovnou moc a věsil se do domů a na rohy zvířat. Zlepšoval hospodaření celé chalupy.
Oblíbené bylo přeskakování ohně. To přinášelo pevné zdraví. Pokud přeskočili společně chlapec s dívkou a nepopálili se, tak se měli jistě vzít. Kolem ohně se tančilo a hrály se různé hry. Chlapci chytali věnečky, které děvčata házela přes plameny. Když mládenec věneček chytil, znamenalo to milenecké spojení této dvojice.
Věnečky z černobýlu se házely do ohně proti bolestem očí a hlavy.
Někde se vyhazovala do vzduchu hořící košťata. Kolikrát se koště otočí, tolik let měl být člověk zdravý.
Teto den je moc hezky zachycen v pohádce Svatojánské noci. Je to má velmi oblíbená pohádka.



A ještě text písničky z oné pohádky. Melodii najdete ve videu.

Zažehaj, zažehaj.
Čarovný ohníček,
/:a osvěť chodníček,
aby k nám nezblúdil
přespolní syneček :/

A on k nám nezblúdí,
on ňa dobře slyší,
/:to moje volání,
to moje volání
Svatojánské noci:/

Jagana, jagana nepůjdu za Jána,
radšej za Juříčka, má červené líčka.
Jujuju, jujuju nepůjdu za Juru,
radšej za Mikulu s ním ráda tancuju.
Počet komentářů: 1

Kaple svatého Jana Nepomuckého v Rennerových sadech (Strakonice)

16. prosince 2011 v 21:39
U Havlíčkovi ulice ve Strakonicích stojí tato kaple svatého Jana Nepomuckého. Stavba je krytá keramickou krytinou a je obohacena o půlkruhovou apsidu a sokl. Štítové stěna je zobena pilastry. Nad vstupem můžeme vidět zalomenou tabulku s nápisem: SWATÝ JENE, ORODUJ ZA NÁS! U kaple najdeme kasičku na příspěvky, díky kterým je kaple udržována v dobrém stavu. V prostřed oltáře najdeme barokní hliněnou plastiku zmíněného světce doplněnou sádrovými soškami a kopiemi obrazů. Další předměty byly ztraceny po několika krádežích. Skutečnost, že zde byly slouženy mše při poutích, poukazuje tabulka s latinskými texty na oltáři. Na oltáři najdeme letopočet 1934 což je pravděpodobné datum stavby kaple nebo jejího stěhování na toto místo. Přesnou kopií této kaple je kaple Svatojánská v ulici Na Stráži. Podle vyprávění byla kaple postavena pro hliněnou sochu Jana Nepomuckého, kterou zhotovil tovaryš Formánek roku 1812. Socha stála sama na volném prostranství až jí jednoho dne urazila kráva hlavu. V roce 1816 se tedy vybral příspěvek na přístřešek pro sochu. Kapličku pak zdarma postavil zbožný zedník Čečulka. Patronem kaple bylo město Strakonice.
Traduje se, že v místní rodině Lapkově měli synka Karla, který do šesti let nemluvil. Jednou večer se mu zdálo, že za ním přišel ten pán z kapličky a řekl mu, aby šel s ním. Chlapec poslechl. Šel do kapličky kde usnul. Rodiče a sousedé chlapce hledali, ale marně. Celou noc nikoho nenapadlo podívat se do kapličky. Ráno chlapec sám přišel domů a k úžasu všech promluvil. Řekl, že spal u páne z kapličky a rozmlouvali spolu. Od toho dne Karel Lapka, pozdější sládek, mluvil. Stalo se to roku 1855. Od té doby rodina Lapkova kapličku spravovala.

V roce 1931 je kaple značně poškozena při rekonstrukci ulice. Lapkovi žádají úřad dopisem 6.4. 1932 o opravu kaple. Žebrák Jan Lapka, thdy již vratký 86 letý stařec píše, že se jeho rodina o kapli stará už 76 let, ale teď ji pro chudobu nemůže opravit. Městský úřad odpoví, že církev s městem se rozhodly kapli přestěhovat a proto není nutné jí opravovat. Kaple byla umístěna do ulice Tyrošovy (dnes Na Stráži)
Počet komentářů: 1

Prezentace

13. prosince 2011 v 20:26 | Lucka |  Moje projekty
Nově přidávám možnost na tvorbu prezentací. Mohu vytvořit či pomoci s tvorbou jakékoliv prezentace s historickým námětem. Prezentace tvořím v OpenOffice. Jen klidně napište a já vytvořím či pošlu už to co mám. Vím, že prezentace jsou teď na středních školách dost žádané. Zvláště na gymnáziích. Takže není problém, ráda pomůžu. :)

Momentálně mohu nabídnout kompletně zpracovanou:
Svatou Anežku Českou
Svatou Zdislavu
Karla IV. (bez textu co říkat ke slejdům)
Přidat komentář

Vánoční Vídeň

7. prosince 2011 v 20:16 | Lucka |  Moje projekty
Ačkoliv nedám na Čechy a české vánoce dopustit, vánoční Vídni může jen málo měst konkurovat. Mohu porovnat s Prahou a Regensburgem. Vídeňské osvětlení ulic a vůně svařeného vína naplnily vzduch vánoční náladou. Letos jsem se tedy,jak už jsem napověděla, vypravila v adventním čase do Vídně. Jelikož tento blog nepojednává o historii našich sousedů, a já chci jen doporučit výlet, tak to shrnu. Když už budete v rakouské metropoly, byl by hřích nenavštívit Schönbrunn, který se také týká našich dějin. Sídlo Marie Terezie a jiných císařů. Déle pak Hofburg. Jednoznačně nádherná je budova parlamentu s bohyní Athénou v čele. Asi nejvíce se mi však líbil kostel svatého Štěpána. Nádherná gotická stavba se starým dřevěným oltářem a mozaikovými okny, která byla složena ze střípků předchozích rozbitých. Kostel byl neobvykle nasvícen a poskytoval světelnou podívanou. Zastávku pak zaslouží také trhy u radnice.Ve městě jich je více, ale tyto na Rathausplatz jsou největší. Já sama výletu nelituji. Po okružní jízdě Vídní, návštěvě Schönbrunnu a několika Bratwurstů se svařeným vínem, jsem jela domů plná dojmů. Jedině doporučuji.
Já jsem ta v té černomodré bundě, prostě ta nejmenší :D
Přidat komentář

Kaplička svatého Petra na Podskalí (Strakonice)

5. prosince 2011 v 21:17 | Lucka |  Kapličky
Tato drobná kaplička započla své dějiny kolem roku 1880 na svahu strakonického Podskalí. Majitel těchto pozemků doktor Lérach pro sošku svatého Petra, kterou nalezl. Pamětníci tvrdí, že se zde konaly velké poutě k uctění svátku svatého Petra. V roce 1939 Podskalí koupiloí město a zajistilo kapličce správu. Sošku opravili, natřeli a pozlatili. V neděli 2. července 1939 kapličku znovu vysvětil děkan frá Antonín Voráček. Kaplička byla kompletně opravena v roce 2000. Vandalismus však nezná mezí a ničí i hodnoty zanechané předky. V minulosti měla kaplička laťková dvířka, sedlovou stříšku opatřenou keramickou rytinou. Dnes zde nenajdeme ani sošku svatého Petra, ale zanechala nám tu odkaz v podobě pověsti:
Soška svatého Petra stávala ve výklenku usedlosti u Kučerů ve Virtu. Řeka Otava nebyla ještě regulována, takže docházelo k častým povodním. Léta Páně 1870 se Otava rozvodnila tak, že lidé museli opustit své domovy a zachránit co se dá. Také Kučerů opoustili své stavení a sundali sošku ze štítu. Když přejížděli silnici, proud strhl vůz a nábytek a sošku vzala voda. Než stačili zachránit nábytek, byla soška nadobro pryč. Ta se zastavila na Podskalí kde se zachytila vrby. Podle tehdejšího práva patřily oběti záplav tomu, na jehož pozemku se věci našly. Proto si ji přivlastnil Lérach. Kučera se o ní sice hlásil, ale zpět jí nedostal. Lérach pak nechal u vrby vystavět kapličku.
Počet komentářů: 2

Kam dál